Hodinkami žijeme ve dne v noci, říká Tobias Hamann – designér Union Glashütte

Značka Union Glashütte těží ze své tradice vcelku malé manufaktury a zároveň své příslušnosti ke skupině Swatch. Její modely se musí řídit přísnými pravidly pro hodinářské firmy z Glashütte a i díky tomu má značka určitou kreativní volnost. Té využívá její designér Tobias Hamann, který je zároveň mistrem hodinářem.

Výroba hodinek v Glashütte má svá přísná pravidla. Mimo jiné platí, že 50 % hodnoty strojku musí vzniknout přímo v Glashütte, tady musí také dojít k lubrikaci komponent i regulaci strojku. I když tedy značka Union Glashütte v konstrukci svých strojků vychází z kalibrů dvorního dodavatele Swatch Group, firmy ETA, jsou její strojky v mnohém jedinečné.

„Nakupujeme od ETA pouze komponenty, ty upravujeme a kombinujeme s našimi díly, přidáváme konečné zpracování, jako leštění nebo třeba zdobení naší typickou perláží, takzvanými Glashütte pruhy, přidáváme modřené šroubky a vše montujeme ručně v naší manufaktuře.“ vysvětluje designér a hodinář značky Tobias Hamann. Právě on reprezentuje týmovou práci, která dává hodinkám této značky jejich charakteristický vzhled.

Jak hledáte inspiraci pro design hodinek?

„Zhruba od roku 2010 se značka vydala směrem silného spojení se světem klasických automobilů. Naše značka si náramně užívá toto spojení. Účastníme se rally historických vozů, známe tu komunitu, podporujeme ji. A právě z této společné vášně čerpáme velkou část naší inspirace.“

Jak design hodinek vzniká?

„Je to docela zdlouhavý proces. Samozřejmě nejdřív hledáme nápady, nějaké zajímavé příběhy, které se pojí s konkrétním vozem nebo třeba jeho prvkem. Nechceme vyrábět hodinky, které se liší pouze barvou číselníku; naším cílem je zachytit pravého ducha naší inspirace. Snažíme se, aby z hodinek ten příběh byl poznat. Hodně nám v tom pomáhá to, že máme ve své práci vcelku svobodu. Jako malá značka, která vyrábí mnoho věcí ručně, se často můžeme vydat neobvyklou cestou…“

Jak to vypadá, když právě pracujete na nějakém designu?

„Většinou pracujeme s digitálními modely. Je to totiž jednoduchá cesta, jak dát prostor ke změnám. A k těm dochází prakticky vždy, téměř se nestává, že by se na zápěstí dostal ten prvotní nápad. Změny často mohou být velmi drobné, ale o to podstatnější. Skvělé je, že mi s nimi pomáhá celý tým nejen naší manufaktury, ale i našich dodavatelů. Jsou mezi nimi špičkoví odborníci, kteří ví, co je potřeba změnit a proč, aby byly hodinky nejen krásné, ale i praktické. Začínáme tedy s nápadem a 3D modelem a postupně jej společně vylepšujeme.“

Takový proces trvá jak dlouho?

„Záleží na tom, jestli vycházíme ze stávajícího modelu, nebo jestli tvoříme zcela nový. U těch stávajících je celý proces úprav záležitostí asi dvou let, nový model zabere asi tři a půl roku příprav.“

To se zdá být docela dlouhá doba. Proč to tak trvá?

„Nejdříve řešíme samotný design, máme třeba 20 různých návrhů a vybíráme ten pravý. Pak řešíme s konstruktéry a dodavateli výrobu jednotlivých částí. Následně čekáme na první vzorky dílů, vše hodnotíme, stavíme první prototypy, kontrolujeme kvalitu a děláme potřebné změny. I když moc dobře víme, co děláme, téměř nikdy není vše stoprocentní na první pokus. Hodně testujeme, ale pak také připravujeme třeba celou marketingovou kampaň k produktu. Nezdá se to, ale je to spousta práce, která zabere spoustu času.“

Vy sám nejste jen designér, ale i hodinář. Pomáhá vám to při návrhu nových modelů?

„Určitě. Aby byl design dobrý, musí také v praxi fungovat. A to znamená nejen zaujmout, ale být skutečně funkční. Pořád vyrábíme hodinky, takže by na nich měl uživatel třeba vcelku snadno přečíst čas. Jako tým hodinářů a designérů chápeme, co je technicky proveditelné, které komponenty lze použít, integrovat nebo které vyžadují další vývoj. Jako designér a hodinář mám tedy určitý cit pro tu techniku, vím, jak drahé jsou konstrukční změny u strojků, zároveň vidím do detailu a mohu využít některých drobností, kterých si možná jiní nevšimnou.“

Jaké nápady se vám podařilo do hodinek takto dostat?

„Před několika lety jsme si začali hrát s myšlenkou ráfků kol vozů. Vytvořili jsme model, jehož číselník byl inspirován klasickým designem automobilových ráfků s více paprsky. O rok později jsme navázali dalším modelem ovlivněným stejně ikonickým stylem ráfků, který se běžně vyskytuje u různých výkonných automobilů. U něj jsme chtěli zachovat určitou jemnost a čistotu designu, takže jsme se rozhodli naše logo umístit namísto na číselník do sklíčka, které číselník kryje. To je něco, co jsme předtím nedělali.“

A je nějaký nápad, který se vám líbí, ale víte, že ho v hodinkách neprosadíte?

„V 70. letech měla auta ve Francii žluté světlomety. Zvažovali jsme výrobu hodinek se žlutým sklem. Dělali jsme si ovšem testy a vyšlo nám z toho, že je to příliš bláznivé a že by tu myšlenku zákazník nejspíš nepochopil. A design, který musíte vysvětlovat, není dobrý. Skvělý design by měl mluvit sám za sebe. Takže jsme tuto myšlenku zavrhli.“

Přemýšlíte o hodinkách a jejich designu neustále, nebo dovedete „vypnout“?

„Ne, vypnout rozhodně nedovedeme. Jako tým se věnujeme hodinkám naplno – ve dne v noci. Moje žena si ze mě dělá legraci, že zatímco „normální chlapi“ mají v mobilu fotbal a auta, já tam mám jen ty hodinky. A vlastně je to pravda. Ráno, když vstávám, otevírám asijské blogy o hodinkách, které už stihly něco vydat. Přes den pracuji, večer pak zase čtu americké blogy, které jsem nestihl přečíst během dne. Hodinky jsou pro mě vášeň, také je samozřejmě sbírám.“

Jak vypadá vaše sbírka hodinek?

„Pocházím z Glashütte, takže sbírám především hodinky z tohoto regionu. Jako mladý jsem sháněl různé vintage modely na bleších trzích, dnes jsou to mimochodem věci, které mě mohou také inspirovat z hlediska designu. Mým sběratelským cílem je mít doma hodinky od každé značky, která v Glashütte působí. V případě některých značek ale není snadné se k takovým hodinkám dopracovat. Musím se ještě hodně snažit. Ale ta cesta mě moc baví.“